Zdravím Martine, ta pěší trasa není úplně vhodná pro kola. Místy jsou to úzké pěšiny s většími kameny nebo přírodními „schody“, což není pro běžná kola vhodné (dolů na sjezďáku by to šlo, ale nahoru fakt ne 😁). Upřímně si ani nejsem jistá, jestli je na tu trasu vůbec povolené vjet na kole. Navíc momentálně v Dolomitech napadlo i trošku sněhu a nebylo by to ani bezpečné. Nicméně si nahoru můžete vyjet po silnici, jen objedete mýtné brány (je tam něco jako pruh pro kola kolem těch budek, navedou vás značky). Na silnici není vzhledem k omezenému vjezdu tak velký provoz, cyklisti tam jezdí běžně. A na kole tam můžete jet i v případě, že už bude silnice pro auta uzavřená (přístup pro pěší a kola je celoroční). Přeju hezkou cestu a co nejvíc zážitků =) Markéta

To mám radost, že vám článek pomohl =) A děkuju i za zpětnou vazbu, moc si toho vážím.

Zdravím Katko,
co se týká tras k Cinque Torri, tak ty trasy obecně moc náročné nejsou. Záleží na tom, jestli s malým/malou zvládnete spíše stoupání nebo delší vzdálenost.

Za mě ta nejlehčí trasa vede od parkoviště u lanovky (to je na druhé straně kopce oproti Passo Giau). Vede převážně po lesní pěšině, není ani dlouhá ani na ní není nijak velké stoupání. V článku je mapa trochu delšího okruhu, ale když byste se vydali od parkoviště doleva (lanovku byste tak měli po pravé ruce) a vraceli se stejnou cestou, bude to asi nejjednodušší. Nevýhodou na této trase je, že zhruba v polovině se napojuje na cyklostezku – asfaltku, po které byste museli chvilku jít – je to po ní asi 3/4 kilometru, pak se zase dá sejít na lesní pěšinu. Nahoru ke skalám je to touto cestou zhruba 3 km a zhruba 400 metrů stoupání. Výhodou je, že tuhle trasu můžete případně zkombinovat s lanovkou, kdyby třeba už nebyly síly na zpáteční cestu.

O něco kratší cesta je pak z Ponte de Ru Curto, což je kousek z průsmyku směrem na Cortinu (parkovat se dá podél silnice, ale místa tam není moc). Cesta vede taky lesní pěšinou a není technicky náročná. Tady je ale o něco více stoupání. Cesta nahoru je asi 2,5 km, ale stoupání už kolem 560 metrů. Ale vzhledem k tomu, že je to opravdu krátká trasa, tak si můžete dát načas a jít si pomalu a v klidu.

Z Passo Giau to je spíše delší cesta, ale není na ní velké stoupání, vede po klasickém horském chodníku/pěšině a místy je to takový suťovitý terén. Lehká cesta pro dospělé, ale pro děti to už může být trochu výzva. Touhle cestou je to ke skalám asi 4 km a stoupání kolem 500 metrů.

Stejnou vzdálenost pak počítejte zpátky a asi kilometr nachodíte kolem skal, může to být ale i víc, když to tam budete víc procházet. A jestli pojedete teď v létě, snažte se vyrazit co nejdříve, abyste se vyhnuli nějakému většímu návalu turistů, tak jako všude v hlavní sezóně =)

Užijte si Dolomity!
Markéta

To by bylo skvělé, moc děkuji!
Na ta jezera se určitě mrkneme 🙂
Krásný den,
Kristýna Novotná

Vůbec není za co. Vždycky se snažím říct raději víc, aby člověk mohl sám posoudit, jestli to pro něj je nebo ne. K většině z těchto míst mám i prokliky na samostatné články, takže si o těch místech můžete i přečíst víc. Ještě byste se mohli podívat k některým dalším jezerům – Dobbiaco, Misurina (a kousíček opodál Lago d’Antorno), Anterselva. Tam si taky můžete dát procházky i s kočárkem. A jak jsem už psala, dám dohromady i samostatný článek na dětské výlety, snad bych to mohla stihnout během týdne, tak třeba by se vám to potom plánovalo ještě líp =) Jestli byste s tím souhlasila, tak vám ten článek můžu i poslat do mailu, abyste to nemusela kontrolovat.
Užijte si zbytek víkendu =)
Markéta

Dobrý den,
Mockrát Vám děkujeme za vyčerpávající odpověď! V takovou jsem ani nedoufala! Perfektně si tak můžeme podle toho výlety naplánovat 🙂

Moc děkuji a přeji krásný den!
Kristý